Slow progress is progress.

Existuje tolik způsobů, jak se vyzenovat. Ať už si vytvořit své mini lázně doma, nebo si jen dát večeři, víno, film a dopřát si chvíle sebeuspokojení. Je úžasné, kolik existuje způsobů a možností, jak se rozmazlovat.

Ze starání se o sebe máme trend, marketingové kampaně, miliony obrázků a příspěvků v online světě. Avšak dělat to proto, že to vidím, a dělat to pro sebe — je jiná úroveň seberozvoje. Nemusí jít o žádnou hlubokou spiritualitu, drahost ani snahu být vidět. Jde jen o přítomnost, o prospěch pro duši i tělo. Může jít pouze o pár stran knihy, kolem které chodíš už týdny a je uložená na té poličce. Dej si pětiminutové protažení. Desetiminutovou procházku. Pět nádechů a výdechů. Držení svého vlastního slova. Nebo jen tak si lehnout na podlahu (a smát se).

Úžasné na tom je, že každý si může tento svůj svět péče o sebe udělat po svém. Podle času, nálady, ročního období či oblasti života. Sám, s přáteli nebo zcela cizí skupinou lidí. Člověk by si měl dopřát takovou péči, jakou přeje své rodině a přátelům. Zasloužíme si ji. Dát si ten čas sám pro sebe, trochu se v sobě objevit — a klidně i ztratit — ve všech těch možnostech. Naučit se něco o sobě. Zastavit na chvíli svět. Vypnout i sám sebe. Klidně i vlastní rodinu, touhy, cizince, pohledy. Nebát se. Všechno opustit — a vrátit se domů.

Protože… tohle je forma sebelásky. A té upřímné a pravé je na světě opravdu málo.