Tento týden to byla delší chvíle doma. Osobní. S největší změnou v mém životě.

Zažila jsem

Opravdu těžký týden. Pro lidi, kteří mají PCOS, popřípadě jako já endometriózu, věřím v pochopení a empatii. A jelikož už tento týden byl pro mě zatím nejtěžší v rámci cyklu, je bohužel potřeba s tím něco udělat. Buď můžu čekat, až si mě někdo všimne a kromě antikoncepce mi někdo bude chtít opravdu pomoct v rámci lékařské péče. Nebo… si začnu pomáhat sama. Ale řeknu vám – to, co mi je doporučováno a do čeho jsem se pustila? To je dobré peklo.

Nově je můj život ve stylu intolerance a omezování potravin – lepek, kravské mléko a redukce cukru na maximálně 12 gramů denně. Tento týden jsem zjišťovala, co to vůbec znamená, a šla rovnou do toho. Po hlavě. Teď v sobotu jsem se rozhodla zredukovat všechny potraviny doma, u kterých vím, že je nemůžu mít. Jelikož co není doma, neláká vás to – protože není co.

Na co mě ale nikdo nepřipravil, je:

1. Kalorie – orientačně se opravdu dívám, kolik vůbec sním, a nakombinovat všechno jídlo tak, abych dodržela vše potřebné a zvládla sníst dost kalorií, je těžké. Jím málo.
2. Výběr potravin – je to hodně o čtení, hodně o seberegulaci. Je to hodně o pár potravinách. Najednou je to i složitá finanční situace. Nemám upřímně pocit, že bych utrácela víc, ale jsou to za mě vysoko cenové položky. Těším se, až zjistím, jestli utrácím víc, nebo méně. Co je pro mě osobně taky složité, je protein – klasický protein moje tělo nedalo, hlavně před menstruací, to bylo těžké na žaludek. Teď mám hrachový a žaludek je v pohodě – ale ta chuť. To je hnus, čéče. Taky čím víc jsem v téhle intoleranci, zjišťuji, že si asi začnu víc vařit, smažit a péct doma. Jelikož i když jsou věci bezlepkové, cukru je tam požehnaně.
3. Chuť – pro mě osobně nejsložitější věc na celé situaci. Chybí tam. Prostě tam není cukr. A o to je to složitější. Je to jídlo opravdu mdlé, bez stimulu pro můj mozek. Nikdy jsem tolik nejedla cukru (alespoň jsem si to myslela), ale teď, když se na to dívám? To je skoro žádný med. Jedna dvě jahody a může mi to rozhodit celý den. Do toho jsem člověk, který miluje – opravdu miluje – sladké snídaně. A teď je to hlavně jen kuře, brambory a vejce.

Asi ani nemusím říkat, jak je to složité tam venku – v restauracích. O víkendu po velkém úklidu jsem se rozhodla zkusit i bezlepkovou pizzu, jenže to nestačí – musíte jít i do veganské pizzy. Neříkám, že chuť byla strašná, ale pro člověka, který miluje opravdu kvalitní neapolskou pizzu, je to smutné.

Pokud trpíte kvůli svému cyklu, věřte mi, nejste v tom sami. Ale taky mi věřte, že to není normální. Já jsem došla do bodu, kdy takhle žít už dávno nechci. Moje vitamínové království mi dost pomohlo, ale s vyšším věkem mi dochází, že je to nedostatečné. Cukr mi už dlouhodobě nechutnal. Bylo to jen ze zvyku – jako dárek nebo když jsem šla do obchodu hladová. Teď je to pro mě jiná situace. I já jsem jiná. A bolest a mdlo, které jsem zažila jen proto, že jsem dostala menstruaci, už nechci zažívat.