I přesto že někdy ženy procitnou z myšlenky, že potřebují muže, dostáváme se do situace, kdy si lépe uvědomujeme, že místo potřeby je tam čisté „chtít“. Objevuje se zájem a vlastně pochopení, že něco na těch mužích je. Jinak by nás přece nepřitahovali. Komfort, síla a krása, které se v nich skrývají, jsou kus umění.

Ať už je to přitažlivost skrze:

• charisma,
• inteligenci,
• humor,
• tělo,
• schopnosti,
• sílu,
• úsměv.

Není krásnější pohled než na polonahé (kalhoty si nech) tělo, na vypracované ruce, roztomilý úsměv nebo na mokrého muže ve sprše — anebo muže za volantem.

Pocit, který ti dokáže dát — ať už jako chodící topení, jeho medvědí objetí, chodící vtip, vyskočí nebo ti dá polibek na čelo. Dokáže ti, že jsi ta jediná. Probudí v tobě pocit radosti nebo smích, o kterém jsi ani nevěděla, že máš.

Dokáže spustit tvé slzy — smutkem nebo smíchem. Zahraje ti na hudební nástroj, složí ti píseň, napíše dopis, vytvoří poezii, nakreslí obraz, uvaří jídlo, udělá culík. Nebo jen tak stojí jako pevná skála, do které se dokážeš schovat jako do toho nejměkčího mráčku.

Ať už je to ten, který ti podrží dveře, pousměje se na tebe v tramvaji, koupí nebo zaplatí za tebe.

I když víme, že existuje tolik nekompatibility a sníme o tom jednom, žádný jeden nedokáže pojmout celý svět. Žádný jeden nedokáže být sám sebou a být všechno, co chceš. Máme možnost poznávat, ochutnávat a bavit se — i když jsme někdy zhrzené na základě představ a předsudků.

Muži ukázali, že jsou někdy nenahraditelní, kouzelní, silní, roztomilí a že někdy je krásné se s nimi seznamovat. Někdy před nimi utíkat. Schovávat se a někdy se jich i bát.
Někdy je nádhera s nimi flirtovat, hladit je, provokovat, milovat se s nimi a někdy je pozorovat z dálky.