Ať si říká jakákoli žena cokoli — chtěla to, byla tam, milovala to.
Příběhy plné naděje, inspirace a emocí. Všeho toho, o čem ze začátku sníš, a později vlastně zjistíš, jak je to toxické, nereálné nebo dlouhodobě neudržitelné. Mládí je fajn. Příběhy jsou fajn. Prožívání děje s hlavními nebo vedlejšími postavami.
Vztekat se, žasnout s nimi, zamilovat se do postav. Všichni jim závidíme a chceme to taky — ty momenty beroucí dech, ta náhodná setkání, propojené pohledy, randíčka. Až na ta odmítnutí. Ta nikdo nemá rád.

Rozvoj osobnosti na bílém podnosu. Bez námahy sledovat, horší přenést do vlastního života. Uvědomění. Rozdílnost. A šťastný konec, který nám někdy ani neukážou. Mít takové love story prožité — ať už v psané formě, v hlavě nebo ve skutečnosti. Je jedno, jaká forma se dostane ke mně, je jedno, jaká forma se dostane k tobě.
Užijme si je. Jsou součástí, stimulují nás, baví, trápí, dokazují, že jsme stále lidmi.

Nech si letní románek v srdci nebo prožij love story za padajícího listí. Zažij teplo zimy, které se roztopí a zmizí s první jarní květinou. Zmizí jako západ slunce. Užívej si ty příběhy, fandi jim, fandi sobě, směj se s nimi, plač sama se sebou. Vztekej se na činy, inspiruj se k vlastním výběrům. Nuď se s hlavní postavou a zamiluj se do vedlejší. Nedočti ten příběh. Odlož svou vlastní love story. A klidně si dej love story sama se sebou. A už se za ní neotoč. Nech ji zmizet. Seď a vzpomínej, usmívej se a klidně i truchli. Pro ty, do kterých jsi nešla kvůli vlastnímu strachu. Ty, které sis držela zbytečně. A koukej se kolem sebe. Nikdy nevíš, jaké story bude ta další, ale klidně si je uchovej jako příběh v deníku, diktafonem, fotkami nebo obrazy.

Ztrať se ve všem — a najdi v sobě kousek té romantiky, kterou jsi díky společnosti zabila už tolikrát.