Jmenuji se Markéta. Kdybych se měla popsat jednou větou, byla by to divoká kočka obouchaná životem. Už si umím obstarat vlastní potravu, když chci, dokážu být blízká. A když je potřeba, umím i škrábnout.

Nedávno jsem opustila dvacítku a pomalu zjišťuju, co se skrývá za třicítkou. Zatím musím říct, že je to překvapivě dobré období. Klidnější, pravdivější, méně o dokazování a víc o vnímání sebe.

Ráda píšu. Hodně a často. Někdy čtu, někdy kreslím, někdy se ztratím ve hře The Sims 4 a znovu si připomenu, že architektura není moje silná stránka. Přesto to zkouším dál, metodou pokus–omyl.

Tenhle blog je prostor pro myšlenky, které nechci urychlovat. Pro hledání vztahu k sobě. Vlastním tempem.