Japonsko, země vycházejícího slunce

Menší série o této krásné zemi. První takový úvod – pak oblíbená města, místa a uvidíme, co mě ještě napadne.

Věřím, že označení „země vycházejícího slunce“ se pro Japonsko hodí, ale není to tak úplně pravda. Kdyby Japonci měli svému státu dát opravdu upřímnou nálepku, určitě by zněla: „Japonsko — země věčných kopců, schodů a jídla v batohu.“ A pod to se klidně podepíšu.

Do Japonska jsem vyjela poprvé v lednu 2023, podruhé pak v září–říjnu 2025. Chtěla jsem příjemné počasí, málo lidí a hlavně sólo cestu. U té první se mi to povedlo. U té druhé? Vedro. Neskutečné vedro. A já měla oblečení na přechodné období. I když mi tvrdili, že bude pršet, pršelo jen ze mě. Ale krásu to Japonsku určitě neubralo.

Abych řekla pravdu, dnes už nechápu, jak jsem tehdy v roce 2023 vůbec odjela. Všechno bylo strašně rychlé — nákup letenek, výběr míst. Měla jsem tři hlavní města, kde jsem byla ubytovaná, a z nich pak cestovala dál.

Internet jsem tehdy měla řešený přes Pocket Wi-Fi, podruhé už jsem jela s eSIM (díky Duklockovi za video!). Pokud se chystáte do Japonska, videí a článků s doporučeními najdete opravdu hodně. V tomhle bych si ale netroufla radit ani kamarádům, natož cizím lidem.

Pokud ale chcete něco úplně do začátku, můžu doporučit:

A pár svých vlastních myšlenek vám k tomu určitě ještě hodím.

Jazyk — nepotřebujete.

Já mluvila minimálně anglicky (opravdu minimálně) a něco málo japonsky. Jako… zeptat se, kde je záchod, umím. Ale upřímně — k čemu mi to je, když mi pak odpoví a já stejně netuším, co mi řekla.

Když jsem potřebovala vědět, jestli jsem na správném nástupišti, šlo to rukama nohama. Trefila jsem pokaždé. Jejich systém je těžce blbuvzdorný. Autobusy jsem taky dala. Jediné místo, kde jsem si nebyla úplně jistá, byla Hirošima. Jakmile jste se vzdálili od centra, bylo to čistě v japonštině. Ale jinak? Jazyk skoro nebyl potřeba.

Věty, které řešíte v 7-Eleven, jsem znala — ptají se, jestli chcete něco ohřát nebo jestli chcete tašku. Ale reálně jsem jim často ani nerozuměla, že se na tu tašku ptají. Platíte si sami. Objednávky stylem Google — obrázky, ukážete, co máte rádi, hotovo.

Když vidí, že jste zmatení, chtějí pomoct. A pak nastupuje překladač. Ten jsem využívala často. Já něco napsala, oni mi odpověděli. Nepotřebujete dva telefony — opravdu stačí jeden. Přepnete klávesnici na japonštinu, oni napíšou, přeloží se to do češtiny a hotovo. Pořád je to ale jen překladač.

Se zaměstnancem v muzeu jsem si takhle chvíli dopisovala… a až když jsem byla skoro na konci prohlídky, došlo mi, že mi celou dobu říkal, ať nefotím. A to jen proto, že jsem si konečně všimla cedule s foťákem.

Já osobně nejčastěji používala základy jako:

  • Dobrý den – こんにちは (konnichi wa)
  • Děkuji – ありがとうございます (arigatō gozaimasu)
  • Prosím – お願いします (onegaishimasu)
  • Promiňte / omlouvám se – すみません (sumimasen)
  • Rozumím / OK – わかりました (wakarimashita)
  • Nerozumím – わかりません (wakarimasen)
  • Mohu? / Je to v pořádku? – いいですか (ii desu ka)
  • Ne – いいえ (iie)
  • Ano – はい (hai)
  • Nashledanou – さようなら (sayōnara) – sayōnara berte z rezervou, často používá zdvořilejší rozloučení podle situace.
  • Toaleta – トイレ (toire)
  • Kde je…? – ～はどこですか (~ wa doko desu ka) – což v kombinaci s předchozím – Toire wa doko desu ka – máte hotovou otázku, kde je toaleta.
  • Nebo – Cheko-jin desu (jsem čech– čekodžindes), moje oblíbené – daijōbu desu ka? (jste v pořádku? Je to v pořádku?– daidžóbu des ka) docela to rozbíjí bariéru mezi tebou a japonci. Třeba když narazí (stalo se) nebo spadne dítě (časté). Je to zábava používat.

Zápisník — deník — bloček. Doporučuji.

Na prvním výletě jsem to nevěděla. Začala jsem až na druhém. A důvod? Skoro všude můžete dostat razítko. Každé nádraží, které projdete. Informační centra. Chrámy. Svatyně. Prostě skoro všude.

Hlavně doporučuji nádraží. Nebo různé okruhy po místech — když obejdete všechna, vznikne vám obrázek (doporučuji kouknout na sociální sítě). Taky není potřeba vyhazovat lístky a účtenky. Rovnou si v papírnictví kupte lepidlo, zápisník a tužku (je to tam mnohem levnější) a můžete začít hned.

Já si jeden zápisník koupila v roce 2023 a v roce 2025 už měl v sobě pořádný kus Japonska. Tučík můj krásný. Značky, které za sebe doporučuji: Midori MD nebo C.D. Notebook. Jeden je neskutečný minimalista, druhý krása, až oči přecházejí.

Jídlo.

Restaurace jsou dost samoobslužné, zvládnete to. Často mají obrázky. Co mě ale opravdu zachraňovalo, byl 7-Eleven (klasika). Ale… v Sendai, kde jsem měla ubytování trochu na kraji, jsem objevila supermarket. Do-po-ru-ču-ji. Neskutečné. Obrovské. Hotová jídla, pečivo, dobroty, milion druhů zmrzliny Häagen-Dazs (dost jsem si ujížděla na testování všech).

Ochutnat můžete i na trzích nebo jen tak při procházkách městem. Pokud chcete restaurace — Japonci mají vlastní aplikaci, mně se ji nepodařilo sehnat, ale ptala jsem se AI a ta mi doporučovala. Jen pozor — otevírací doby bývají pozdější. Japonsko žije hlavně v noci.

Já třeba milovala jídlo v Tokiu v Shibuya Sky. Doslova tam mám svou oblíbenou restauraci. Byla jsem tam asi pětkrát. Jediné místo, kde umí Chicken in Tempura tak, že bych se tam vracela znovu a znovu.

Kosmetika — dárky — papírnictví — oblečení.

Koukněte na Tax Free. Upřímně je fajn si to nastudovat. Co můžete a nemůžete otevřít. Jaká je minimální částka a podobně. Při odletu po mně nikdo nic nechtěl, protože jsem Tax Free řešila rovnou v obchodech, ne zpětně. Ale účtenky si určitě nechte.

Jsou věci, které si jako turista levněji nekoupíte — a za mě to vůbec nevadí. Pokud milujete nálepky a chystáte se do Japonska, doporučuji album na nálepky. Je to teď trend. Já si tam koupila krásné album i nálepky a určitě doporučuji B-SIDE LABEL. A koukejte v každém městě — mají i lokální edice, které jinde neseženete.

Orientace — mapy.

Používala jsem Google Maps. Nejlepší na světě. Občas jsem pokecala s AI, ale skoro vůbec se mi nestalo, že bych se ztratila. Jen jednou v Tokiu — a to byla chyba mojí psychiky, ne Japonska. Vždycky se dá lehce zorientovat.

Odpadkové koše

Určitě doporučuji mít u sebe nějaký sáček nebo místo na odpadky. Všude na to upozorňují — a je to pravda. Dostupnost WC je mnohem větší než dostupnost košů. Koše většinou najdete právě na toaletách, případně v 7-Eleven, na nádražích nebo přímo u WC. Jinak po cestě skoro vůbec.

Na delších procházkách se to může docela vymstít. Zvlášť ve chvíli, kdy si otevřete jídlo přesně potom, co jste minuli poslední toalety v okolí. (Vlastní zkušenost.)

Jo. A prosím vás.
Jestli někdy pojedete do Japonska.

 Pozor na jejich jelínky.

Jsou to svině. Nenažrané.

Byla jsem svědkem toho, jak tam paní držela letáček. Jelínek přišel, začal se s ní přetahovat o papír — kus urval, sežral… ale nebyl blbý. Věděl, že kus nechal. Takže se pro něj ještě vrátil.

Jestli pojedete do Nary (já jela), fakt opatrně. Já si myslela, jak super bude je krmit. Chyba. Obrovská chyba.

Kolem mě zrovna procházel Japonec, když jsem si kupovala sušenky. Jelínek okamžitě věděl, co se děje. Začal vstávat. Ostatní s ním. Myslíte, že jsem se uklonila? Nebyl čas.

Za méně než vteřinu bylo všechno sežrané. Chtěli další. Všichni. Nakonec jsem to vzdala, zahodila zbytek a utíkala pryč. Kolem toho Japonce, kterému došlo, co se děje — a utíkal taky.

A cestou zpět jsem si všimla jedné věci. Babky, které prodávají sušenky pro jelínky, mají koště. Když se podíváte líp, zjistíte, že to koště je přesně tak dlouhé, aby mezi nimi a jelínky vznikla bezpečná vzdálenost.

Proč asi?
Hm?
Hm?

Kdybych byla odvážná a měla vytvořit Desatero pro sebe do Japonska. Znělo by takto:

  1. jazyk není potřeba – je fajn, ale není must have – pokud ale něco chcete a bylo by fajn zazářit, naučte se výše zmíněné.
  2. Slušnost – fakt, tady mega pozor, nebojte se poklonit, děkujte jak můžete, poproste.
  3. WC zadarmo – čistotu dodržuj i ty – všude.
  4. Všude je dostatek pití, jídla – nemusíš se bát. Můžeš využít automat- restauraci- 7-eleven.
  5. Zápisník vždy po ruce.
  6. Změň plány.
  7. Neboj se, máš u sebe 24/7 telefon, data a překladač!
  8. Nedělej hluk, ne fakt. Vlaky, autobusy atd. Není to slušné.
  9. Pozoruj lidi kolem sebe – nonstop na telefonu, je to dobrá odvykačka.
  10. Sedni si, prostě se jen posaď a užij si atmosféru.

Napsat komentář

Zjistěte více z Vlastním tempem

Přihlaste se k odběru a pokračujte ve čtení. Získáte přístup k úplnému archivu.

Pokračovat ve čtení