A je jedno, jestli na to rande jdeš s mužem svých vlhkých snů, se svou nejlepší kamarádkou, nebo získáš dostatek odvahy a vezmeš samu sebe. Důležitou součástí je míra odvahy, otevřenosti, ochoty zranit sama sebe nebo svět — a špetka lásky minimálně ke všem bytostem na této planetě.

Může to být rande přes celou republiku, v jiné části světa, rande v kavárně, procházka parkem, nebo jen tak — zachumlání se do deky, objednání si jídla, koukání na hvězdy nebo dívání se do očí — jemu, jí, pravdě.
Rande nemusí být nákladné, doprovázené dary, ale taky může.
Je jedno, jestli ten dar kupuješ nebo přijímáš. Jestli ho dáváš sama sobě nebo cizím lidem.
Důležitý je ten pocit na konci dne — ten drobný akt odvahy, ta velká dávka lásky.

Včetně dávky odvahy odmítnout nápad, tlak nebo druhého.
Někdy musíš odmítnout i rande sama se sebou — a i to je v pořádku.
Protože ta rande nejsou povinná, nejsou marketingovým tahem, nejsou plané řeči.
Jsou to kusy poznání. Sebe, světa, lidí, míst, jídel, kultury, hudby, romantiky, klišé, snů, zklamání — a všeho, co ti život dokáže nabídnout, vzít a kde tě dokáže inspirovat.

Takže se klidně vezmi se do toho knihkupectví nebo obchodu s oblečením. Kup si oblíbené pití na cestu, nebo si ho klidně uvař.
Zajdi si do papírnictví a kup si malý bloček — a piš o tom, jak ses vzala na rande, nebo kam bys na rande chtěla jít, koho bys na něj chtěla vzít.
Možná ještě kolem tebe není. Možná teprve přijde. Ale psát o těch srandičkách můžeš už teď.

Není to povinnost.
Je to radost.
Je to smysl.
Je to kouzlo.
Je to fotka do tvé paměti přání a splněných snů.