Srpen začal a já už teď začínám svou oficiální dvoutýdenní výpovědní lhůtu. Začínám být trochu ve stresu abych si byla schopná najít práci. Ale, tak nějak vím, kterou cestou chci dál pokračovat. Hledat budu. Ptát se budu. Tak snad něco najdu a jen přejdu do nové společnosti.

Zažila jsem

Tento týden pouze pracovní nasazení a jeden pohovor. Ostatní místa, kam jsem psala, mě zatím odmítla. Nebo mi okamžitě nabídli stejnou pozici, kterou mám teď. A to už upřímně dělat nechci.

Jinak zažívám to, co asi každý Čech, vlnu veder. A podle počasí je to teprve začátek. Můj barák dost dobře drží teplo, takže jsem ještě nepřišla na to, jak to udělat, abych tady neumírala na vedro.

Testuji čaje. Opravdu jedu každý den. Už teď mám svoje oblíbence, taky nějaké ty neoblíbence. A jsem v tom poměrně konstatní. Bohužel jsem čaj vyměnila za vodu, takže mám pocit, že opravdu méně piju. Jinak nevím, která technika je zatím pro mě nejlepší. Jestli klasická konvička nebo Gaiwan. Obojí má svoje kouzlo při procesu. Ale nově mám na cestě i Yixing konvičku. Která je určená pouze pro jeden jediný čaj – druh, tam už přesně vím, který čaj si v ní budu připravovat. Takže z palety příprav čajů budu mít doma opravdu všechno.

Rozjela jsem svou 31 denní výzvu aneb – nemůžu poslouchat hudbu a mám zakázané podcasty. Což musím říct, že ta hudba je velký problém. Protože poměrně dost jezdím tramvají. A bohužel nejsou to private tramvaje, takže se mnou jezdí i jiní lidé. Jediný druh hudby, který nemám zakázaný je meditační. Všechno ostatní je bohužel zakázáno. Poměrně dost mě to rozptyluje. Taky tím, že jsem odinstalovala z telefonu Instagram se stal můj život prázdnějším a upřímně raději spím. Takže v tomhle meziprostoru se dost hledám. Jelikož můj život je nonstop o tom, abych se rozptylovala a mi tak nějak ten čas akorát utíká mezi prsty. Je to děsivé. Nechci si pamatovat cizí životy více, než ten svůj vlastní. Nechci sledovat jak lidé hrají hry a nezahrát si sama.

Objevila jsem

Noooo… Tu nevím, co jsem objevila tento týden. Možná tak bezlepkové croissanty. Lépe jsem si prohlídla v Albertu mou sekci – bez laktózy a našla tam zajímavé věci. Takže, co se týká jídla – stále se hledám. Ještě pořád je to pro mě spíše boj o přežití a boj s informacemi. Měla bych se vrátit ke kalorickým tabulkám, nejspíše bych zjistila, že jím opravdu málo. A strašně málo bílkovin.

Hořčíkový olej – který intenzivně používám na své tělo. Stávalo se mi, že jsem se totiž ráno budila neskutečně těžká. Opravdu mě celé tělo bolelo. Delší dobu mi trvalo, než se začalo hýbat. Takže jsem navýšila dávky Hořčíku a do toho přidala i tento olej. Bohužel moje tělo je dost citlivé, takže se potkávám s tím, že štípe na těle. Po holení je to nejhorší. Ale ráno se mi vstává opravdu lépe.

A taky jsem objevila, že zatím nejsem fanoušek Pu-erh čajů. Jeden jsem si otevřela. Smrdí jako ryba. Neskutečný hnus. A nechutná vůbec dobře. Této skupině čajů se vyhýbám od samého začátku. Možná, že když listy vyměním za jejich lisované koláče bude to lepší.

Chtěla bych

Co že si to přeji pod stromeček? Tady nevím, jestli bych upřímně něco teď chtěla mimo to, co už dělám. Možná nějaký účet plný peněz? Abych mohla cestovat a objevovat chutě a vůně čaje? Navštěvovat Japonsko a jíst nonstop kuřecí v tempura těstíčku? To by mě bavilo.

Zhřešila jsem

Tak jako, mám nějakou tu objednávku na další týden. Ale co ještě není doma, to se přeci nepočítá. Jinak hranolky z mekáče – tento týden dvakrát. A nelituji ani té dvojité porci ten jeden den. Je to taky jediná věc, co z mekáče můžu! Ale co se týká objednávání jídla. Je na čase si hodit do toho vidle a nedělat to. Stojí to opravdu hodně peněz. A já oficiálně začínám být chudý princ.