Fakt? Už je opravdu čas na nové „na chvíli doma“? … Není to nějak brzo. Co se tomu světu děje? Vždyť jsem tento týden nic moc nezažila, ale za to peněžně jsem se stala chudší. To je tak jediné. Fuuuu 16.8. To je skoro finále prázdnin.

Zažila jsem

Práci. Opravdu. Jen tu práci. A to klasicky ranní směnu. Každý den začala hrnkem čaje. Zjistila jsem, že mi chybí i čaj v práci. Ten ze sáčku je momentálně pro mě nepoživatelný. Proto jsem si pořídila cestovní čajovou sadu. A pila v pátek čaj, jen a jen čaj. Říkám si, jestli je to ještě zdravé.

Proběhlo zatmění slunce. Díky mým kolegyním jsem na to nezapomněla. Doma jsem si vzpomněla tak tak. Upřímně, poprvé co jsem použila brýle na noc. Takové ty červené ať se člověku lépe usíná. Ale bohužel. Slunce zmizelo za kopci. Takže jsem plné zatmění neviděla, ale i tak to byl opravdu náááádherný pohled.

Já pod doporučením mé kolegyni napsala tobě. A ty jsi odepsal. Přátelsky jsem s tebou strávila 3 hodiny psaním. Zjistila o tobě, že jsi stejně vzdušný jako já. Že sis v krámě nakoupil rozvod a pak i novou rodinu. Že jsi viděl svět a svět celý tě zajímá. Že máš bazén, končíš a že už o tobě nikdy neuslyším. A tak jsem vzala svůj zápisník, který tak nenávidím. Protože má v sobě všechny ty sladké řeči mužů, má v sobě mé touhy a je celý bolavý. A vložila tě tam. Uložila si tě na kus papíru. A najednou… Ten zápisník začínám nenávidět méně. A vlastně s věkem a zkušeností jsem ho pojala o trochu jinak. O trochu lépe. Za to ti patří dík.

Přišla výplata a já se vydala do centra. Odnesla jsem si s sebou dvě knihy – „Tarot symbolů“ a taky „Velká kniha magie“. Upřímně ten Tarot symbolů je pro mne osobně momentálně spíše terorem. Tolik historie, tolik jmen, tolik druhů předchůdců. Přeskakuju to. Někdy mě to chytne. Někdy zase zmlátí informačně. Zatím se nebavím. Důvodem mého výběru je poměrně prostý. Ženy jsou více ezoterické. Jsme svým cyklem více propojené. Svou ženskou stránku jsem nikdy neměla. Vyměnila jsem jí za přežití. Za úspěch. Za stanovení cílů. Ale tohle nikdy nebylo to moje. Kreativně se chci vyžít a nemůžu, protože pravidla hry nejsou. A tak jsem akorát sama. Ve své temné hlavě. V bílých zdích. S koníčky, které stojí a neprožívám je. Místo vychutnávání jen plním. A to mě neba.

Dala jsem si výzvu – 30 dní bez hudby a bez streamu/YouTube. Takže… Hudba byl debilní nápad. Nechápu, proč jsem si to udělala. Začaly mi v hlavě hrát různé písničky. Sociální sítě s hudebním doprovodem mi taky moc nepomohly. Hudba je zpátky. Stream a YouTube zatím ze svého života držím dál.

Poslala jsem životopis s motivačním dopisem někam, kde nemám šanci. Podle mě není ani šance, aby mě pozvali do prvního kola. Ale tak nějak si to chci zažít. Prožít si to. A tak jsem to prostě poslala. A děj se vůle boží. Jak říká Ewa „nemůže špatně dopadnout to, co se ještě nestalo“. Tak nechám život životovat.

Objevila jsem

Že mám dlouhé vlasy. Opravdu dlouhé. Na střední jsem měla spolužáky, co mi říkali „Samaro„, jelikož jsem měla vlasy hodně rozpuštěné a vlastně většinou ve tváři. Od té doby jsem si je dávala do gumiček, sponek a různých jiných forem. Málokdy mám rozpuštěné své vlasy ale nedávno jsem se k tomu vrátila. A zjistila jsem, že jsou opravdu dlouhé. A že mě vlastně jejich délka baví. Samozřejmě, když tyto řádky píšu mám v ruce čaj a sepnuté vlasy. Pomalé kroky, to je to, co můj život potřebuje.

Cestovní sadu na čaj Zen. Neskutečná roztomilost. Nemám moc ráda, když mi kousky čaje plavou v hrníčku, tady to není vůbec špatné. Filtr je daný přímo v nádobě. A má to k sobě tři malé kalíšky. Takže v pátek jsem to s kolegyněmi testovala. Tři druhy čaje, neskutečné množství čaje a neustálá chůze na WC. Osvědčilo se to. Není to lehké, ale není to omezující v batohu. Na cesty za mě ideální. Jen potřebuji vymyslet jakou formou si budu s sebou brát čaj. Protože to je momentálně jediné omezení.

Chtěla bych

Prožívat věci. Moje mužské já potřebuji dovolenou. Za posledních 31 let neměl ani den. Chudák, ten se namakal ale. A teď si chci nějak sestavit činnosti, které bych ráda zapojila. Trochu více prožívala. Hledala jsem i nějaké filmy na inspiraci.

Zhřešila jsem

Doe Boy. A ne jednou. Dokonce dvakrát. Jejich SALAMI zůstává v mém srdci. A bude mi blbě? Bude. Snědla jsem každý jeden kousek ? Snědla. Neskutečně nadýchaný okraj. Tenoučké těsto, neskutečný výběr salámu, sýru… to je pro mou duši poděkování za to, že spolu existujeme. Nedokážu jí to odepřít. Opravdu ne.

Přišla jsem o nehty. Moje úzkost se přes Ashwagandu a L-tryptophan dostala a prostě mi pomohla složit mé nehty na stůl. Jenže… jsem si všimla, že rostou rychleji. Tím, že beru kvalitní vitamíny, tak se jim daří. Ráda bych dokumentovala tento vývoj. Jak dlouho jim vlastně zabere se vrátit.

Kolik čajů je hodně čajů? Momentálně jich je 45 kusů. Některé jsou si velmi podobné. Jen od jiného prodejce. Ale 45 kusů. To není špatná sbírka. Upřímně můj deník, kde mám degustaci čajů momentálně má popsaných 32 stran. Některé se mi opakují. Upřímně dost ty broskové, mléčné a taky japonské klasiky. Stále nejsem fanoušek pu-erh čaje, černého čaje a japonských fermentovaných hybridních čajů. Ale za to bílý a oolong. Pojďte ke mně!