Páni… To… Už zase? Jak se zastavuje čas? Jak se zastavuje víkend?

Zažila jsem

Podle mé složky „fotky“ jsem nezažila nic. Kromě teda rozlučky kolegyně. Kdy jsem na hodinu po směně poseděla. Upřímně pro nikoho bych to jen tak neudělala. Je jen pár vyvolených. Kteří jsou schopní mě dostat na „večírek“, nebo jiné akce. S větou „jen na chvíli“.

Byla jsem v práci. Stále tam musím. Vlastně mi vadí, že tam musím chodit. Ale vím, že až nebudu muset, tak budu v problému. Jelikož budu bez práce. A to mě děsí. Protože někdo řekl, že potřebuji papírky a těmi platit. VŠE.

Upřímně přemýšlím, co se doopravdy dělo. Jo, zastavila jsem se do jedné čajovny v Brně pro čaje co mě zaujaly. Musím říct, že prostor opravdu krásný, výběr čajů neskutečná, ale obsluha? Jako… Dojít někam a dostat doslova pojeb, že jsem nešla na web, že se nedívám na množství. Já nevím. Kdyby šlo o samoobslužný krám tak to chápu. Ale proč jako člověk, který se dívá na Instagram a zaujme ho něco, musí chodit na web? Ještě k tomu, když jsem na tom webu byla nebylo ani napsáno, že byla dovolená jedno období, to jsem zjistila až po příchodu na místo. Takže ten web zase tak úžasný není. Taky mi není uživatelsky příjemný. Ale proč se mám já obhajovat? Proč jsem přišla vybrat si čaj a nejsem odborník? Upřímně mě to docela vyděsilo. Jako introvertního introverta… Myslím si, že už tam jen tak nedojdu.

Poslala jsem pár životopisů. Mám upřímně pocit, že docela střílím na slepo a tak se mi vrací jen odmítnutí. Co vlastně chci dělat?

Objevila jsem

Divný pocit agrese a frustrace. Endometrióza ukazuje na jistou stagnaci právě v oblasti pánve. Většinou je spojena se ženstvím, studem, frustrací a nenávistí. Snažím se na tom teď pracovat, abych to trochu rozproudila. Ale je to silné. Objevila jsem jisté hranice zvládnutí a určitý strach. Co se stane, když endometriózu mít nebudu? Co bude až budu zdravá? Šťastná? Co je za tím hrncem plným peněz?

Všude jsou čajové festivaly – Brno, Praha i Vídeň. Já se chystám na ten Brněnský a určitě na ten Vídeňský! Jako… vychází to pitomě. Bez práce a ještě takové festivaly.

Chtěla bych

Obejmout. Sebe. Celý svět. A taky u toho pít litry čaje. Což už dělám, takže chybí jen objetí.

Zhřešila jsem

Cukr mi teď dost ulítl. Ale vracím se zpátky. Taky jsem si nevzala pizzu, i když jsem o ní fakt snila. Takže kromě přehnaného množství hudby jsem nezhřešila skoro vůbec.

---

Tentokrát mám pocit, že tento týden byl prázdnější. Moje existence se zasekla, zastavila a ztratila. Tolik bolavého. Nepředstavitelného. Plného strachu a temnoty. Tentokrát mě žere celou. A já už nemám sílu na to nic. Chci jen ležet. Odpočívat. Nechat všechno odejít. Nemůže to prostě odejít samo? Nechat mě prostě být.