Mocný podzim ovládl tento týden vyhřátou zem. Udržel teplotu poměrně vysoko. Mou touhu nakopl vyjít ven do různých zahrad a míst. A tak je za námi podle předpovědi jeden z posledních teplých týdnů. Ohřála jsem se.

Zažila jsem

V pondělí ráno mne vítal měsíc. Plnohodnotně. Pěkně v 7 ráno. A tak jsem svůj den začala čajem. Shou Mei Moon Cake 2015. Neskutečně sladká chuť. Karamelová barva. Příjemná medová vůně. Řadím tento čaj mezi mých Top. Zatím nevím kolik, ještě jsem se tolik nevylila čajem. Alespoň mám ten pocit, ale bude v Top.

V úterý přišla první část loučení. První dárek v podobě geniálního trička „bicepsual„. Ano, to jsem já. Milovník krásně tvarované medvědí pracky na muži. Ne moc žil, ne moc nafouknutého. Jen tak ideálně, pro mé oko perfektně vypadajícího bicepsu. Za to může jeden z mých bývalých. V mém životě vytvořil lásku k rukám a pak ty ruce nechal vypustit životem a napustit tukem. Velká ztráta. Do mé sbírky přibyli nové tarotové karty. Ženské karty. Velice jemné, plné ženských křivek. Takové, do kterých musím dospět.

Středa byla o oficiálním loučení. Slušelo mi to. Sukně, silonky, podpatky. Což se úplně nesetkalo po pracovní době s úspěchem. Jelikož to nebyl outfit na běhání s dítětem po městě. Ale zvládlo se to v režimu přežití. V práci ten, kdo mi psal, že doufá, že se s ním rozloučím – chyběl. Nechápu. Vlastně i chápu. Sešlo se to tak zvláštně. Rozloučila jsem se, upřímně ani slza neukápla. Ona ani ukápnout zatím nemůže. Loučím se s čistým svědomím a vědomím. Dělám dobře.

Čtvrtek a pátek byl pro mě o chození ven. Jednou do zahrad Mendelu. Což je pro mě neskutečně oblíbená část Brna. Bohužel mají horší otevírací dobu než česká pošta. Teď jako nezaměstnaná dušička jsem si tam konečně mohla zajít. A je to nádherné! Mají tam nádherný oranžový javor. Připomíná mi barevně čaj, který zrovna teď piju při psaní o tomto stromě – Yamabuki Nadeshiko. A podle všeho tahle krása stromová se jmenuje Javor Cukrový. Musím říct, že i v mém oku keramickém se teď dost projevuje barva tohoto nádherného stromu. V pátek jsem změnila lokaci a zašla si k vodě. A došlo mi, že už je pátek. Což neskutečně rychle uteklo. Já stále počítala s tím, že je teprve čtvrtek.

V sobotu jsem odjela do mé nádherné Vídně na čajový festival. Dost lidí tam bylo z Brněnského čajového festivalu. Dopředu jsem si koupila hrníček – je nádherný. Opravdu hodně lidí jej chválilo. Upřímně jsem tam úplně nešla pro čaj (ale nějaký jsem si odnesla), ale šla jsem pro keramiku. Tři věci, které jsem upřímně chtěla. Vlastně čtyři.

1. Shiboridashi – nemyslím si, že se naučím tohle někdy psát. Je to keramika ideální na Senchu, Gyokuro. A hlavně na ledovou verzi. Lístky v tom mají opravdu dost prostoru. Lehnou si a nabírají na objemu přirozeně. Teď na podzim to bude spíše ozdoba nebo na teplou variantu. Nemyslím si, že se mi bude chtít rebelovat úplně. Ale ten co jsem si odnesla? Nádherný, porcelánový. Modrý. Dělal jej český keramikář Petr Jurníček. No, prostě dokonalost.
2. Sypátko – místo, kde si navážíš čaj a k tomu je i spojená třetí věc
3. Čajová lžička – je to duo, které se mi líbí vždy na fotkách vedle sebe. Sypátko mi dovoluje si čaj opravdu prohlédnout a díky čajové lžičce (což nemá nic společného s klasickou lžičkou) se pomalu přemisťuje do hrníčku/ konvičky. Čajových lžiček jsem si odnesla více. Dva kusy od Gentleholz a třetí od Misa – od které jsem si taky odnesla čtvrtou věc.
4. Chasen – neboli klasická bambusová metlička. Vzala jsem si nádhernou tmavou barvu.

Co se týká ostatního – tak jsem objevila nádherné dva malé hrníčky. Neskutečná krása. Jsou to mini jantarové pohárky. Čaje jsem si odnesla „jenom“ tři – Houjicha, Velvet Cocoa a Memory of orchard. Jinak jsem cestou pobrala veškeré vizitky, které jsem mohla – celkově 13 a pak se bohužel zalidnilo a už se nedalo moc v tom nádherném prostoru fungovat. Zbytek Vídně jsem jen prochodila. Dokazuje to i skoro 17 tisíc kroků, které jsem zvládla. Tentokrát bez Demelu. Což mi dost láme srdce, ale už vím, proč jsem Vídeň nikdy nenavštívila o víkendu a opět to dávám na seznam věcí, které nemám v plánu udělat. Což je krása, ale taky prokletí Vídně. Všechno je krokově dostupné. Stále je co objevovat. I přes velkou dopravní infrastrukturu je stále nejlepší prostředek po Vídni chůze. Hlavně pokud chcete chodit po centru a blízkém okolí. Což já jsem chtěla.

Objevila jsem

Ve Vídni leží obchůdek – Sous-bois, který prodává věci k travelers notebookům – odešla se mnou papírová kapsa a taky MD papar. Což tyhle zápasníky nemají konkurenci. Takže jsem se tam zastavila a užila si to tam.

Opět ve Vídni, dokonce v samotném centru Vídně je Swarovski, který má TŘI POSCHODÍ. TŘI!!! A slevy… prošla jsem se, užila jsem si to. Bylo to třpytivé, nádherné a velkolepé. Nikdo mě neopravoval. Mohla jsem jak hastroš se tam pohybovat a milovala jsem to.

Nový druh výkladu tarotových karet. Tenhle výklad mi asi sedí zatím nejvíce. Dokázala jsem díky němu pochopit opět jiný systém a jiné informace v tarotu, ale taky oprášit základy. Protože všechno spolu souvisí. Můj jeden výklad byl až moc děsivý. Až jsem se na něho koukala s otevřenou pusou. Tento výklad nese název Sefirotický strom.

Získala jsem pro sebe už narozeninový dárek – Halová Tour mistrů. Takže lístek na stání koupen. Borci prostě jen tak, během pár hodin vyprodali ty největší haly a budou ještě přidávat termíny. Klobouček dolů samozřejmě.

Chtěla bych

Lépe se spojit se svými koženými obaly. Nepotřebuji si je přiškvařit k tělu, ale trochu více popřemýšlet, co je pro mě užitečné a co by se hodilo mít vevnitř. Jaký bude jejich smysl v mém životě, kterou část mě mají podporovat a trochu méně čumět na internet. Ti lidi to prezentují, že to mají zmáknuté a nevím co všechno. Zajímalo by mě jestli to je ale opravdu pravda.

Rozjet opět vzdělání v tarotu. Po posledním výkladu bych klidně mohla jít na vánoční trhy a trochu čarovat. Byla bych určitě skvělá.

Kreativní být každý jeden den. Nemám co dělat. Hledám práci. Kdy jindy začít tvořit než teď? Mám docela pocit, že to ve mně něco dokáže i vyléčit. Že bych mohla přestat být taková urputná a agresivní. Možná si vytvořím list nějakých věcí, které bych mohla vyzkoušet – někdy třeba koláž, jindy jen kresba, potom skočit na perspektivu, architekturu, abstrakt. Těch možností je mnoho, mnoooho. Líbí se mi i ty videa, kdy 30 dní zkouší člověk 30 různých technik. Něco z toho, co by se mi líbilo, bych mohla přetvořit. A taky psát. Mám pocit, že místo psaní jen popisuju. Je to pro mě docela povrchnost. I když mě to baví, vím, že v sobě mám hlubiny. A ty hlubiny umí dát lepší věty dohromady.

Zhřešila jsem

Tady jsem se držela dost. Upřímně jsem bez práce. Chci šetřit. Spotřebovávám jídlo doma. Do toho byl čajový festival. A díky bohu teď bude kromě pár příjemných setkání klid. Jedno příjemné setkání mě nejspíše čeká i s úřadem práce. Takže chci být hodná. Moc nehřeším. V mé kolekci jak čajů, tak i nádobí mám momentálně všechno. Jídlo je čistě omezeno hlavně na to, co dá dům. Jediné, kdy nejvíce hřeším a svému tělu dávám zabrat je na cestách. To si beru mekáč, ve Vídni dortík a je mi dobře. Taky to ale zase vychodím.